Projekt Erasmus+

Běžná finská škola zaměstnává kromě učitelů i větší počet psychologů, preventistů, odborníků na práci s dospívajícími, zdravotní sestru a často i lékaře. Finsko, stejně jako Česko, se potýká s následky Covidu-19 i války na Ukrajině. Psychologické ordinace jsou plné a často nedostupné, týká se to i těch školních. O to více se školy snaží vytvořit vhodné podmínky pro práci a well-being žáků. A když se něco nedaří? Nehodnotí, netrestají! Ptají se žáků, jak jim mohou pomoci. Jaké podmínky vytvořit, aby mohli uspět.

Finské školství je zaměřeno výhradně na potřeby žáků. To se promítá v jakékoliv výukové hodině. Učitel nové učivo vysvětlí, zadá úkol a pak je na žácích, kde a jakou formou úkol splní. Mohou se různě rozejít, najít si prostor, kde se cítí dobře a úkol splnit buď samostatně nebo ve skupině. Pokud potřebuje žák konzultaci, učitel je mu k dispozici.

Povinná školní docházka je ve Finsku od 7 – 16let, po jejím ukončení žáci pokračují buď na odborné učiliště nebo střední školu, odtud případně na univerzitu. Poměr vysokoškoláků je v současné době kolem 33%. První státní zkoušku žáci skládají v 16 letech.

Již zmiňovaná důvěra prostupuje celé finské školství. Je na ní založen vzájemný vztah žáků a učitelů, ale také vztah učitelů a ředitelů škol. Ti poskytují svým kolegům vhodné zázemí a podporu pro jejich práci. Přestože i ve Finsku se učitelé řídí národním kurikulem, neexistují žádné kontroly ani hospitace, žádné pololetní testy a porovnávání výsledků jednotlivých tříd. Každý učitel si sám vybere svůj způsob práce, ale také způsob hodnocení žáků. V praxi to znamená, že zatímco jeden učitel si vybere frontální výuku a ověřuje si vědomosti testem, druhý může učit zážitkovou formou a vědomosti si ověřit projektovou prací, ať už jednotlivců či skupin. Oba způsoby jsou naprosto v pořádku. Ředitelé důvěřují svým učitelům, rodiče ředitelům i učitelům, žáci učitelům. Důvěra je ve školách základní součástí komunikace.

Co si z celého pobytu odnášíme? Že je třeba žáky naučit převzít zodpovědnost za své vzdělání. Zároveň je potřeba dát jim důvěru a naslouchat jejich potřebám. Je nezbytné vytvořit žákům i pedagogům prostor pro aktivní odpočinek a relaxaci mezi výukovými hodinami, jen tak dokážeme čerpat z výukových hodin maximum. Jako kolektiv se musíme naučit podat si pomocnou ruku a tahat za jeden provaz. I když se to může zdát jako nesplnitelný úkol, je potřeba začít a postupně měnit systém školství, kterého jsme součástí.

Bc. Jana Muzikářová
Marcela Lubalová